Jak jsem se stal tátou aneb co mi zatajili

Tak se mi teď stala taková tesknivá situace. Marťa se rozhodla vychovat ze syna vesničana a na delší dobu, tedy přes noc, zůstat u rodičů tzv. na "dvoře". Kluk se prý nadechne čerstvého vzduchu,  bude se uklidňovat kvokáním slépek, kočárek s ním bude vražen pod strom a když ho to přestane bavit, bude vražen pod jiný...kočárek. Ke stěhování došlo v pátek ráno a tedy za mé nepřítomnosti. Rozhodl jsem se, že odpoledne po práci nakoupím něco na oheň, sednu na autobus a pěkně po staru pojedu na "dvůr". Poté co jsem se objevil u rodiny nastalo všeobecné chlubení o tom, jak Vítek celý den pěkně pochrupkává v kočárku a že vydrží i dvě hodiny v kuse, čehož je v novojičínském parku nemožno dosáhnout. Věděl jsem, že to nebude jenom tak, ale o tom později. Nu což, večer jsme udělali nějaké ty špekáčky, žampiony a cuketu a protože se blížil čas spánku, bylo nutné rozhodnout, jak to bude dál. Protože ctím zásadu, že když už se mám vyspat špatně, tak aspoň doma, dohodli jsm...

Měsíc se s měsícem sešel a i když jsem měl podněty pro to, napsat dřívější příspěvek, zdržel jsem se toho podle poučky "Nabídni prst a sežerou ti ruku". Článek rozdělím do několika sekcí, aby v tom byl systém. Ten já mám rád, ten já mám nejradši (systém). Nehody při uspávání Vítek je nezmar a jako takový ještě v životě nikdy neusnul sám. Nevím, kde je chyba, ale předpokládám, že v tom, že je po tatínkovi, který je schopný v sobotu ráno v pět hodin vstát a psát blog, takže je to nezmar a ještě k tomu nespavec. Při pomyšlení na spaní je dítě nervózní, nejapné, nejedlé, nemastné a hlavně, a to tedy především, uřvané. Nezřídka se stává to, že ho člověk houpe v rukou třičtvrtě hodiny (s brekem), aby ho poté odměnil dvaceti minutami vydatného spánku, po kterých se obudí a protože se cítí obelstěn, tak začne řvát znovu. Z důvodu náročnosti uspávacích činností je nezbytné mít proces zmáknut na jedničku a nedělat chyby. Z vlastní zkušenosti vím, že na člověka v tomto ohledu č...

Vítek má dneska přesně čtyři měsíce, má zhruba o další kilo více na váze a 20dB navíc v hlasivkách. Prozatím je schopný držet předměty, které se dají snadno chytit v obou rukách, nesrozumitelně občasně žvatlat a slintat taťkovi po ruce, po tričku, případně poblinkat taťkovi rameno. Důvodem pobinkání může být i to, že se Vítek naučil strkat do pusy ruku téměř po zápěstí. Dneska jsme ho téměř donutili otočit se ze zad na břicho. Vzdal to po asi pátém pokusu. Očividně je kluk po mě, protože jeho trpělivost se rovná mé trpělivosti při zvládání shybů na hrazdě. Kdo mě zná, ví, že se snažím vidět sklenici vždy spíše z poloviny plnou, než z poloviny prázdnou. Ne tak Marťa. Na její pesimismus a nejistotu je někdy třeba jít od lesa a toto mé úsilí začíná slavit úspěchy. Podle Marti totiž prcek pláče a někdy až hystericky řve v následujících situacích: Marťa se dívá na Vítka Marťa se nedívá na Vítka Marťa si hraje s Vítkem Marťa si nehraje s Vítkem Marťa je unavená Marťa je ro...

Když jsem dopsal poslední příspěvek nemyslel jsem si, že se převalí další měsíc a já se k dalšímu psaní dostanu až teď. Klasický den, pokud nejsem v Brně, vypadá tak, že ráno vstanu po páté, nachystám snídani sobě a množství svačin Marti. Nutno podotknouti, že počet svačin Marti se nepřímo úměrně podepisuje na množství jídla, které se dostane kě mě. Kolem šesté jdu do kanceláře. Když přijdou Brňáci do práce, mám půl šichty za sebou a to proč? Abych mohl za klukem brzo domů. Vítek nám totiž za poslední měsíc trošku přibral a už má asi 6.5kg, čímž jsem se stal privilegovaným jeho nosičem, proto jakmile doma otevřu dveře, beru kluka a jdeme si po tisicístodvacátéšesté prohlížet obývák a kuchyň, to ho baví. Jakmile ho to bavit přestane, začne se projevovat řvaním. Toto řvaní je možné zastavit zapojením štěrkátek a dalších blbůstek, o které pomalu začínáme zakopávat. Pokud příjdu domů kolem čtvrté hodiny, znamená to pro mě jedno až tři kojení před spaním, podle chuti a nálady V...

Vzhledem k nedostatku inspirace v posledních dnech (chápejte, už jsme si stihli zvyknout) mi ji Vítek dodává alespoň tím, že ho hlídám dneska v noci v obýváku, aby si mamka odpočinula. Tím, že ho hlídám sám, tak mě ani nenapadne, abych si lehnul na gauč a spal, protože jak jsme se již několikrát přesvědčili, můj vyladěný sluch si na noční řev dávno zvyknul a kdyby mi tady kluk ječel hodinu hlady a museli mě budit sousedé zvonkem, to by byla pěkná ostuda. To se raději prospím přes den...přece jen, když příjdou sousedé z okolních bytů ve dne, je to lepší než ve čtyři hodiny ráno. Od posledního příspěvku se událo několik věcí, které zde mohu zmínit. První z nich je... Cumel, cumlík, dudlík Náš kluk s ním není úplný kamarád. Někdy si ho na chvíli vezme, žužle ho, že mám pocit, že chce gumovou část sníst a zbytek vyplivnout. Někdy háže hlavou při podávání cumlíku tak, že se divím, že nedostane housera. Jindy s ním naopak usne, jak já říkám, na doutník... Občas to vzdá a prostě ...

Dnes bych se s vámi chtěl podělit o veselou příhodu z natáčení...tedy z přebalování. Na závěr dodám malou poznámku pro čtenáře, u kterých si nejsem jistý, zda pochopili účel tohoto mého psaní. Takže, co se vlastně dneska stalo...mimino se pos...kakalo. Dneska jsme konečně zažili noc, kdy spal Vítek více než tři hodiny v kuse, tedy něco jako rekord. Paráda. Ráno ho Marťa nakrmila, ochotně jsem pomohl vypravit je oba ven na déšť a se slovy, že je budu čekat k večeři jsme se rozloučili. Taťka si snědl oběd, dal si pivo a jal se programovat. Po hodině žena volá, že pochopila můj pokyn s příjezdem k večeři a že už jedou. Zaklapnul jsem notebook, vyvětral, nachystal plínky a čekal na příjezd čtyřkolového vozidla. Mimčo bylo pravděpodobně velmi dobře naklepáno z ježdění po novojičínských chodnících a leželo v korbě kočárku jako dobře uležené hovězí. Protože se bližil konec tří hodinového výkrmného cyklu, vyndal jsem Vítka z korby, zbavil ho přebytečného oblečení a chtěl jsem ho nechat ch...

Svátky vánoční jsou za námi a já jsem se konečně dostal k tomu, že zase něco sepíši. Prcek leží vedle mě a vydává zvuky jaké vycházejí z pavilonu opic, včera to byl kurník a v noci to pro změnu bývá pavilon šelem. Člověk se až diví, že ho to samotného neobudí. Se Štědrým dnem jsme se tento rok popasovali trošku jinak. Kapra jsme namísto každoročního ručního zpracování nechali na stánku téměř vyfiletovat. Stromek jsem do stojanu umístil během tří minut a podle toho to vypadá. Ozdobený byl za dalších 8 minut a kvalita zdobení je nejlépe patrná při pohledu z pohovky. První vánoční fotku jsme vyfotili s řvoucím miminkem ne úplně oblečení, protože jsme ho koupali a měli jsme v obýváku asi 26 stupňů. Další fotku už jsme nevyfotili, snad pomůže photoshop. Marťa si dala na večeři kapra s rýží, která zbyla z předešlého dne. Já jsem se kapra přejedl, protože jsem si kvůli noci raději dělal zásoby. Místo prohlížení dárků jsme si všichni tři zdřímli. Z půlnoční mše mě Marťa odvola...