Jak jsem se stal tátou aneb co mi zatajili

Tak, chtěl jsem se jít dneska po ránu vyvenčit, ale protože počasí je vyloženě aprílové, tátovi se nechce z gauče a raději zprokrastinuje běhání psaním. Za poslední měsíc se udála velká spousta věcí. Asi hlavní je to, že nám to konečně pomalu začíná chodit, což Marťa celou dobu chtěla a teď si začíná uvědomovat, že bude muset koupit obojek a v případě nutnosti dítě uvazovat ke stolu, židli, tátovi či jinému vybavení domácnosti. Od pavoučí chůze v minulém měsíci se kluk dostal do vzpřímené polohy a mezi věcmi, kterých se může chytit je schopen se vyloženě "drunk" stylem dostat z bodu A do bodu B v dohledové vzdálenosti (obývacího pokoje). Dalším stupněm vývoje rozumíme jeho postupné dozrávání při vyjadřování negativného postoje k jakékoliv věci nebo situaci. Od souhlasného kývání jsme přešli k rezolutnímu "ne" především u otázek jako: chceš rohlík? chceš pití? jsi pokakaný? jsi počůraný? chceš kaši? co chceš? (u téhle otázka mám pocit, že odpovědí