Jak jsem se stal tátou aneb co mi zatajili

Tak tentokrát to byl fakt úlet. Absolvuji aktuálně docela dlouhou dovolenou, proto jsem si říkal, že by bylo fajn taky někde vytáhnout staršího klučíka, aby si zvyknul na cestování, spaní po hotelech apod. Nejdříve jsem si říkal, že bychom si udělali výlet do Brna a Prahy i s přespáním, ale vzhledem k omezením, které jsou u nás zrovna zaváděna a kvůli zdravému rozumu by asi nebylo chození po dvou našich největších městech dvakrát až třikrát rozumné. Proto jsem se rozhodl a především odhodlal, že se vydáme raději na nějaký kopec, kde je díky povětrnostním podmínkám minimální šance něco chytnout. Naplánoval jsem to samozřejmě s přespáním, protože nejsem delší dobu v tréninku a vynést kluka nahoru v krosně a pak s ním sbíhat dolů jsem si jednoduše netroufnul. Taky jsem si řekl, že přespat v horské chatě na nejvyšší hoře Beskyd nás prostě musí stmelit. Objednal jsem tedy ubytování pro sebe a Vítka v chatě "Emil Zátopek - Maraton". To jsme ještě nevěděli, že dnes (v den odcho

Co mám dělat v pět hodin ráno jiného než psát blog. Dítko mi tady v obýváku v posteli řehtá, heká, tlačí a já jen čekám, až si pořádně prdne a dá mi čas zaspat, protože jinak se v tom kravále spát nedá. Po Vítkovi je to deja vu jako prase (teda spíš jako oslík). Doufám, že další věci narušující lidský spánek si nechá Vojtík od cesty. Každopádně si vybavuji dvě věci a to, že Vojtíka povzbuzuji podobně jako Marťu u porodu slovy "neřvi a zatlač" a taky na to, jak bych si nejraději při každém jeho prdnutí nalil panáka na oslavu tohoto počinu. Každopádně za poslední týden jsme stihli spoustu věcí. Např. jsme vzali Vojtíka ven. Nejdříve na doporučovanou půlhodinu, posléze jsme to protáhli na dobu, jaká je nutná k dovlečení jeho bratra domů. Tento čas, mám pocit, v poslední době exponenciálně narůstá společně s tím, jak se Vítkova zvědavost rozšiřuje na čím dál větší detaily (kraviny). Ještě před nástupem na dovolenou mě tato jeho vlastnost fascinovala, ale po několika tříhodin