Jak jsem se stal tátou aneb co mi zatajili

Od posledního postu se toho změnilo docela dost. Pokusím se v tomto krátkém článku přehledně vystihnout situaci posledních dvou měsíců (přirozeně vůbec netuším, jak dlouhlý článek to bude). Ještě na konci dubna jsme zjistili, že je kluk nenechavec, velmi slušně řečeno. Při náhodné návštěvě novojičínského náměstí mu nebylo hanba velmi nápadným způsobem odebírat vybavení zemědělské školy. Během uplnynulého období se taky Vítek naučil padat. Spolehlivou brzdou pádu je prozatím jeho nos. Utržené jizvy se nyní na slunci začínají pěkně vybarvovat, ještě že to není holka. Každopádně, hned z kraje května jsme se shodou okolností, doslova zúčastnili, výjezdu NJ skupiny do Polska. A ne jen tak někam do Polska, ale do Polska k moři, k Baltu. Cesta autem měla činit asi 700km jedním směrem a pravdou je, že jsem se nemohll zbavit jistého pocitu nervozity při představě, že nám Víťa vřeští 7h do ucha (opět v jednom směru). Proto jsme se s mou milovanou ženou po mé logické úvaze rozhodli u