Jak jsem se stal tátou aneb co mi zatajili

Dnes bych se s vámi chtěl podělit o veselou příhodu z natáčení...tedy z přebalování. Na závěr dodám malou poznámku pro čtenáře, u kterých si nejsem jistý, zda pochopili účel tohoto mého psaní. Takže, co se vlastně dneska stalo...mimino se pos...kakalo. Dneska jsme konečně zažili noc, kdy spal Vítek více než tři hodiny v kuse, tedy něco jako rekord. Paráda. Ráno ho Marťa nakrmila, ochotně jsem pomohl vypravit je oba ven na déšť a se slovy, že je budu čekat k večeři jsme se rozloučili. Taťka si snědl oběd, dal si pivo a jal se programovat. Po hodině žena volá, že pochopila můj pokyn s příjezdem k večeři a že už jedou. Zaklapnul jsem notebook, vyvětral, nachystal plínky a čekal na příjezd čtyřkolového vozidla. Mimčo bylo pravděpodobně velmi dobře naklepáno z ježdění po novojičínských chodnících a leželo v korbě kočárku jako dobře uležené hovězí. Protože se bližil konec tří hodinového výkrmného cyklu, vyndal jsem Vítka z korby, zbavil ho přebytečného oblečení a chtěl jsem ho nechat ch

Svátky vánoční jsou za námi a já jsem se konečně dostal k tomu, že zase něco sepíši. Prcek leží vedle mě a vydává zvuky jaké vycházejí z pavilonu opic, včera to byl kurník a v noci to pro změnu bývá pavilon šelem. Člověk se až diví, že ho to samotného neobudí. Se Štědrým dnem jsme se tento rok popasovali trošku jinak. Kapra jsme namísto každoročního ručního zpracování nechali na stánku téměř vyfiletovat. Stromek jsem do stojanu umístil během tří minut a podle toho to vypadá. Ozdobený byl za dalších 8 minut a kvalita zdobení je nejlépe patrná při pohledu z pohovky. První vánoční fotku jsme vyfotili s řvoucím miminkem ne úplně oblečení, protože jsme ho koupali a měli jsme v obýváku asi 26 stupňů. Další fotku už jsme nevyfotili, snad pomůže photoshop. Marťa si dala na večeři kapra s rýží, která zbyla z předešlého dne. Já jsem se kapra přejedl, protože jsem si kvůli noci raději dělal zásoby. Místo prohlížení dárků jsme si všichni tři zdřímli. Z půlnoční mše mě Marťa odvola

...je, co si budeme nalhávat, proměnlivá. A to je dost jemně řečeno. Včera jsme spali v součtu dvě hodiny. Za mě je to ještě dobré, ty dvě hodiny jsem spal já, Marťa nespala. Já jí pořád říkám, ať si dá před večerním kojení dvojku vína, že pak bude Vítek lépe spát, ale stále abstinuje, stále abstinuje. Jo...Vítek, tak se ten kluk jmenuje. Jméno je to klasické, ve společnosti většinou oblíbené a širší rodinou následně schválené. Chtěl jsem Martina, ale prý by v tom byl v naší domácnosti zmatek. Co já vím...jsem jenom tata a z tého pozice jsem pro jméno udělal maximum :). Co se tedy všechno za ten měsíc opakovaně stalo: Vítek je kojen Vítek spí Vítek nespí Vítek brečí Vítek heká Vítek řve Vítek prdí Vítek kadí a čůrá Vítek ruší Vítek se protahuje Mamka se směje Mamka brečí Mamka nespí Mamka nespí Taťka nespí Taťka spí Taťka poslouchá všechno výše zmíněné Taťka se naučil spát i když mu metr od ucha řve motorová pila Nevím jak další lidé rodičovstvím neposkvrnění

Drazí přátelé, rád bych věnoval tento příspěvek uvedení základní myšlenky tohoto blogu. Takže jak jsem se stal tátou a co mi tedy zatajili? Velmi stručně. To, jak jsem se stal tátou, to vím...myslím. A co mi zatajili? Úplně všechno... V tomto blogu bych tedy pominul tu první část a věnoval se především té druhé části. Doufám, že informace zde uvedené zbytečně někoho neovlivní a budou sloužit spíše jako zdroj vtipů směrem k mé osobě a obecně k pobavení. Kluk se nám měl narodit 29. listopadu 2017. Již delší dobu jsem si říkal, že bych mohl k této příležitosti něco sepsat a nebo se rozhupat i k sepsání něčeho kontinuálnějšího. Kluk mi v tomto udělal první čáru přes rozpočet a začal se drát ven již na výročí jednoho z našich nejdůležitějších dat a to 17. listopadu klukova noha maminu přešla sranda Fotografie z následujících čtyř hodin nechcete vidět...krve jak na zabijačce atd... Z myšlenky psaní blogu ihned po porodu mě vytrhla realita, mrcha, která mi absolutně r