Přeskočit na hlavní obsah

Půl litr červeného a pořád nespí...

Svátky vánoční jsou za námi a já jsem se konečně dostal k tomu, že zase něco sepíši. Prcek leží vedle mě a vydává zvuky jaké vycházejí z pavilonu opic, včera to byl kurník a v noci to pro změnu bývá pavilon šelem. Člověk se až diví, že ho to samotného neobudí.

Se Štědrým dnem jsme se tento rok popasovali trošku jinak. Kapra jsme namísto každoročního ručního zpracování nechali na stánku téměř vyfiletovat. Stromek jsem do stojanu umístil během tří minut a podle toho to vypadá. Ozdobený byl za dalších 8 minut a kvalita zdobení je nejlépe patrná při pohledu z pohovky. První vánoční fotku jsme vyfotili s řvoucím miminkem ne úplně oblečení, protože jsme ho koupali a měli jsme v obýváku asi 26 stupňů. Další fotku už jsme nevyfotili, snad pomůže photoshop.


Marťa si dala na večeři kapra s rýží, která zbyla z předešlého dne. Já jsem se kapra přejedl, protože jsem si kvůli noci raději dělal zásoby. Místo prohlížení dárků jsme si všichni tři zdřímli. Z půlnoční mše mě Marťa odvolala, abych šel hušat, že už na to nemá nervy a tak jsem si v noci zahušal v rozmezí 0-3h a 5-7h. Poté jsem vytekl a předal jsem toho křiklouna mamině, aby ihned po nakojení usnul. Tomu se říká vděk.

Další večer, trošku ztrácím pojem o čase, ale myslím, že to byl hned následující večer jsem opět uspával Vítka. Spal do 22h. Potom byl nakrmen a následující dvě hodiny se na mě díval z náručí. Nebrečel, jen se koukal. Já jsem z toho koukání mezitím vypil půl litr červeného, abych přepil tenisový loket, dýchal jsem na prcka, dej mi sociálko věčný pokoj, ale on se pořád koukal. Aby toho nebylo moc, po dalším kojení mamince zase usnul. Buď mám inspirativní gézicht nebo si ze mě to malé trdlo dělá šprťouchlata. Protože potom spal skoro až do rána, určili jsme, že měla noční službu Marťa. Dneska mám tedy službu já a vsadím se, že si na mě to malé stvoření vymyslí zase nějakou další vylomeninu. Bohužel už nemám půl litr červeného :).

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V bytě prázdno, v duši taky...po bazénu díra

Tak se mi teď stala taková tesknivá situace. Marťa se rozhodla vychovat ze syna vesničana a na delší dobu, tedy přes noc, zůstat u rodičů tzv. na "dvoře". Kluk se prý nadechne čerstvého vzduchu,  bude se uklidňovat kvokáním slépek, kočárek s ním bude vražen pod strom a když ho to přestane bavit, bude vražen pod jiný...kočárek. Ke stěhování došlo v pátek ráno a tedy za mé nepřítomnosti. Rozhodl jsem se, že odpoledne po práci nakoupím něco na oheň, sednu na autobus a pěkně po staru pojedu na "dvůr". Poté co jsem se objevil u rodiny nastalo všeobecné chlubení o tom, jak Vítek celý den pěkně pochrupkává v kočárku a že vydrží i dvě hodiny v kuse, čehož je v novojičínském parku nemožno dosáhnout. Věděl jsem, že to nebude jenom tak, ale o tom později. Nu což, večer jsme udělali nějaké ty špekáčky, žampiony a cuketu a protože se blížil čas spánku, bylo nutné rozhodnout, jak to bude dál. Protože ctím zásadu, že když už se mám vyspat špatně, tak aspoň doma, dohodli jsm...

Co se událo, aneb psaní příspěvku ve 4:00

Vzhledem k nedostatku inspirace v posledních dnech (chápejte, už jsme si stihli zvyknout) mi ji Vítek dodává alespoň tím, že ho hlídám dneska v noci v obýváku, aby si mamka odpočinula. Tím, že ho hlídám sám, tak mě ani nenapadne, abych si lehnul na gauč a spal, protože jak jsme se již několikrát přesvědčili, můj vyladěný sluch si na noční řev dávno zvyknul a kdyby mi tady kluk ječel hodinu hlady a museli mě budit sousedé zvonkem, to by byla pěkná ostuda. To se raději prospím přes den...přece jen, když příjdou sousedé z okolních bytů ve dne, je to lepší než ve čtyři hodiny ráno. Od posledního příspěvku se událo několik věcí, které zde mohu zmínit. První z nich je... Cumel, cumlík, dudlík Náš kluk s ním není úplný kamarád. Někdy si ho na chvíli vezme, žužle ho, že mám pocit, že chce gumovou část sníst a zbytek vyplivnout. Někdy háže hlavou při podávání cumlíku tak, že se divím, že nedostane housera. Jindy s ním naopak usne, jak já říkám, na doutník... Občas to vzdá a prostě ...

Jak ten čas letí...

No tak jsem tady nějaký čas nepsal. Byl jsem za to mezi přáteli i jejich přáteli a přáteli přátel...popotahován blátem měst a prachem cest...ajeje, to to zase pěkně melu...dlouho jsem nic nepsal...to to už jsem vlastně psal... No nevím moc čeho se chytit, tak alespoň fotek z telefonu. Po jednom náročném večeru, noci a ránu jsme se rozhodli, že klukovi předvedeme společenský život i z jiné strany než jen neustále z pohledu zahrádek. Jali jsme se tedy zajít v neděli na oběd do restaurace pro něco na zub (myslím tím pečená líčka na víně s br. kaší a posečenou loukou s olejem, co si vybrala Marťa). Vítek se rozhlížel kolem sebe a spokojeně brblal. Jako slušně vychované dítě, po tatínkovi, Vítek počkal s jídlem, až dojí maminka, maminka vytáhla napájení zařízení a v interiéru restaurace došlo i na kluka, aby nám neměl co vyčítat. Dal jsem si kafe, Marťa zákusek a protože jsme s touto tečkou nebyli spokojeni, šli jsme ještě do kavárny na lepší kafe a super domácí dortík...no co, někdy s...