Přeskočit na hlavní obsah

Půl litr červeného a pořád nespí...

Svátky vánoční jsou za námi a já jsem se konečně dostal k tomu, že zase něco sepíši. Prcek leží vedle mě a vydává zvuky jaké vycházejí z pavilonu opic, včera to byl kurník a v noci to pro změnu bývá pavilon šelem. Člověk se až diví, že ho to samotného neobudí.

Se Štědrým dnem jsme se tento rok popasovali trošku jinak. Kapra jsme namísto každoročního ručního zpracování nechali na stánku téměř vyfiletovat. Stromek jsem do stojanu umístil během tří minut a podle toho to vypadá. Ozdobený byl za dalších 8 minut a kvalita zdobení je nejlépe patrná při pohledu z pohovky. První vánoční fotku jsme vyfotili s řvoucím miminkem ne úplně oblečení, protože jsme ho koupali a měli jsme v obýváku asi 26 stupňů. Další fotku už jsme nevyfotili, snad pomůže photoshop.


Marťa si dala na večeři kapra s rýží, která zbyla z předešlého dne. Já jsem se kapra přejedl, protože jsem si kvůli noci raději dělal zásoby. Místo prohlížení dárků jsme si všichni tři zdřímli. Z půlnoční mše mě Marťa odvolala, abych šel hušat, že už na to nemá nervy a tak jsem si v noci zahušal v rozmezí 0-3h a 5-7h. Poté jsem vytekl a předal jsem toho křiklouna mamině, aby ihned po nakojení usnul. Tomu se říká vděk.

Další večer, trošku ztrácím pojem o čase, ale myslím, že to byl hned následující večer jsem opět uspával Vítka. Spal do 22h. Potom byl nakrmen a následující dvě hodiny se na mě díval z náručí. Nebrečel, jen se koukal. Já jsem z toho koukání mezitím vypil půl litr červeného, abych přepil tenisový loket, dýchal jsem na prcka, dej mi sociálko věčný pokoj, ale on se pořád koukal. Aby toho nebylo moc, po dalším kojení mamince zase usnul. Buď mám inspirativní gézicht nebo si ze mě to malé trdlo dělá šprťouchlata. Protože potom spal skoro až do rána, určili jsme, že měla noční službu Marťa. Dneska mám tedy službu já a vsadím se, že si na mě to malé stvoření vymyslí zase nějakou další vylomeninu. Bohužel už nemám půl litr červeného :).

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Léto s multifunkčním a multinefunkčním Vítkem

Tímto příspěvkem Soutěžím s  Mall.cz Dlouho jsem nespal, teda nepsal...velmi dlouho. Jak se teď rozpomenout na zážitky z léta? Je to jednoduché, stačí se podívat na fotky, které s Marťou fotíme, spíše ona než já a připomenout si to všechno, včetně toho, na co by člověk nejraději zapomněl. Drobným nedostatkem tohoto způsobu zjišťování a analýzy minulosti může být počet fotografií přesahující vysoké řády stovkové a blížící se k nižším řádům tisícovým. Ale začněme od začátku, tedy od hospod. Téma návštěvy hospody ve spojení s výchovou dítěte 21. století mě nepřestává fascinovat, proto mi dovolte, abych se zde podělil o několik poznámek a fotografií. Věřím, že se nerozepíši natolik, aby se jednalo o, v tomto příspěvku, jediné téma, ale je možné, že to bude téma nosné. Sociální pracovníci a případní sympatizanti budou další obsah prohlížet jen na vlastní nebezpečí. Co se týká výchovy dítěte na pozemku, parcele nebo baru restauračního zařízení, můj názor je velmi podporující. Dí

Máme tady duben, do zahrádky půjdem

Tak, chtěl jsem se jít dneska po ránu vyvenčit, ale protože počasí je vyloženě aprílové, tátovi se nechce z gauče a raději zprokrastinuje běhání psaním. Za poslední měsíc se udála velká spousta věcí. Asi hlavní je to, že nám to konečně pomalu začíná chodit, což Marťa celou dobu chtěla a teď si začíná uvědomovat, že bude muset koupit obojek a v případě nutnosti dítě uvazovat ke stolu, židli, tátovi či jinému vybavení domácnosti. Od pavoučí chůze v minulém měsíci se kluk dostal do vzpřímené polohy a mezi věcmi, kterých se může chytit je schopen se vyloženě "drunk" stylem dostat z bodu A do bodu B v dohledové vzdálenosti (obývacího pokoje). Dalším stupněm vývoje rozumíme jeho postupné dozrávání při vyjadřování negativného postoje k jakékoliv věci nebo situaci. Od souhlasného kývání jsme přešli k rezolutnímu "ne" především u otázek jako: chceš rohlík? chceš pití? jsi pokakaný? jsi počůraný? chceš kaši? co chceš? (u téhle otázka mám pocit, že odpovědí

Dovolená s pánem tvorstva a jiné kratochvíle

Od posledního postu se toho změnilo docela dost. Pokusím se v tomto krátkém článku přehledně vystihnout situaci posledních dvou měsíců (přirozeně vůbec netuším, jak dlouhlý článek to bude). Ještě na konci dubna jsme zjistili, že je kluk nenechavec, velmi slušně řečeno. Při náhodné návštěvě novojičínského náměstí mu nebylo hanba velmi nápadným způsobem odebírat vybavení zemědělské školy. Během uplnynulého období se taky Vítek naučil padat. Spolehlivou brzdou pádu je prozatím jeho nos. Utržené jizvy se nyní na slunci začínají pěkně vybarvovat, ještě že to není holka. Každopádně, hned z kraje května jsme se shodou okolností, doslova zúčastnili, výjezdu NJ skupiny do Polska. A ne jen tak někam do Polska, ale do Polska k moři, k Baltu. Cesta autem měla činit asi 700km jedním směrem a pravdou je, že jsem se nemohll zbavit jistého pocitu nervozity při představě, že nám Víťa vřeští 7h do ucha (opět v jednom směru). Proto jsme se s mou milovanou ženou po mé logické úvaze rozhodli u