Vzhledem k nedostatku inspirace v posledních dnech (chápejte, už jsme si stihli zvyknout) mi ji Vítek dodává alespoň tím, že ho hlídám dneska v noci v obýváku, aby si mamka odpočinula.
Tím, že ho hlídám sám, tak mě ani nenapadne, abych si lehnul na gauč a spal, protože jak jsme se již několikrát přesvědčili, můj vyladěný sluch si na noční řev dávno zvyknul a kdyby mi tady kluk ječel hodinu hlady a museli mě budit sousedé zvonkem, to by byla pěkná ostuda. To se raději prospím přes den...přece jen, když příjdou sousedé z okolních bytů ve dne, je to lepší než ve čtyři hodiny ráno.
Od posledního příspěvku se událo několik věcí, které zde mohu zmínit. První z nich je...
Cumel, cumlík, dudlík
Náš kluk s ním není úplný kamarád. Někdy si ho na chvíli vezme, žužle ho, že mám pocit, že chce gumovou část sníst a zbytek vyplivnout. Někdy háže hlavou při podávání cumlíku tak, že se divím, že nedostane housera. Jindy s ním naopak usne, jak já říkám, na doutník...
Občas to vzdá a prostě s ním usne. Jen má z toho plnou hlavu starostí.
Dalším oblíbeným účelem cumlíku je jeho vrhání napříč pokojem. Obzvláště při tlačení mám pocit, že je někdy proud vzduchu přesměrován zespoda nahoru a cumel letí přes obývák nebo aspoň z postele ven:)
Silvestr
Tento rok jsem zažil skvělou silvestrovskou noc. Protože jsme minulý rok po nastěhování do bytu zjistili, že to v Novém Jičíně o silvestrovské noci vypadá spíše jako na střelnici nebo divokém západě a mezi desátou večerní a druhou hodinou ráno se všech těch rachejtlí a psího štěkotu lekají i dospělí a důchodci, rozhodli jsme se, že Vítek s Marťou pojedou do Bernartic. Asi víte, kam tím směřuji. Konečně jsem se vyspal celou noc a ještě jsem odpoledne udělal něco do práce. No teda celá noc to úplně nebyla...na půlnoc jsem trošku zapomněl, protože jsem zrovna dělal lívance na ráno a umýval nádobí. Dal jsem si k tomu lahváče, napsal jsem Marti a klukovi a šel jsem spát. Děkoval jsem Vítkovi, že naučil můj sluch ignorovat všechen větší hluk, jinak bych neusnul. Ráno jsem v osm hodin vstal, vyžehlil jsem pleny a jiné drobné oblečení. Nebylo mi blbě, byl jsem vyspaný a tak nějak jsem naznal, že jsem konečně zažil Nový rok, jaký jsem si vždycky přál. Nemusel jsem mít obklad na hlavě, hlavu v kýblu, kýbel u postele a hlavně...hlavně jsem nemusel matně vzpomínat, kde jsem zase co vyvedl:)
Fyzioterapie aneb flákáš se už sedm týdnů, bylo toho dost...
Všimli jsme si, že se nám kluk pořád kroutí nějak na jednu stranu, jako když dorůstá měsíc. Nejdříve jsme si mysleli, že to právě souvisí s fázemi měsíce, jenže on se sice při úplňku ještě více zakulatil, ale na tvar vleže, který po většinu času zaujímal, to nemělo valný význam.
Zavolali jsme tedy kamarády doporučované paní Jiříčkové a šli jsme k ní na konzultace, ať nám řekne, co s tím dělat, jestli tedy vůbec něco. Dostali jsme pochvalu za všímavost a instrukce k mačkání kluka na místech, kde to chudák nečeká...hrudník, ramena, záda a uvidíme co bude. Třeba se nám poštěstí a mimčo přestane tak neskutečně křičet v kterukoliv denní i noční hodinu, protože už nebude mít heksenšus či co.
No nic, jdeme přebalit, pomodlit, pokadit a počůrat přebalené a spát...
Komentáře
Okomentovat