Jak jsem se stal tátou aneb co mi zatajili

Vzhledem k nedostatku inspirace v posledních dnech (chápejte, už jsme si stihli zvyknout) mi ji Vítek dodává alespoň tím, že ho hlídám dneska v noci v obýváku, aby si mamka odpočinula. Tím, že ho hlídám sám, tak mě ani nenapadne, abych si lehnul na gauč a spal, protože jak jsme se již několikrát přesvědčili, můj vyladěný sluch si na noční řev dávno zvyknul a kdyby mi tady kluk ječel hodinu hlady a museli mě budit sousedé zvonkem, to by byla pěkná ostuda. To se raději prospím přes den...přece jen, když příjdou sousedé z okolních bytů ve dne, je to lepší než ve čtyři hodiny ráno. Od posledního příspěvku se událo několik věcí, které zde mohu zmínit. První z nich je... Cumel, cumlík, dudlík Náš kluk s ním není úplný kamarád. Někdy si ho na chvíli vezme, žužle ho, že mám pocit, že chce gumovou část sníst a zbytek vyplivnout. Někdy háže hlavou při podávání cumlíku tak, že se divím, že nedostane housera. Jindy s ním naopak usne, jak já říkám, na doutník... Občas to vzdá a prostě