Jak jsem se stal tátou aneb co mi zatajili

Tak se mi teď stala taková tesknivá situace. Marťa se rozhodla vychovat ze syna vesničana a na delší dobu, tedy přes noc, zůstat u rodičů tzv. na "dvoře". Kluk se prý nadechne čerstvého vzduchu,  bude se uklidňovat kvokáním slépek, kočárek s ním bude vražen pod strom a když ho to přestane bavit, bude vražen pod jiný...kočárek. Ke stěhování došlo v pátek ráno a tedy za mé nepřítomnosti. Rozhodl jsem se, že odpoledne po práci nakoupím něco na oheň, sednu na autobus a pěkně po staru pojedu na "dvůr". Poté co jsem se objevil u rodiny nastalo všeobecné chlubení o tom, jak Vítek celý den pěkně pochrupkává v kočárku a že vydrží i dvě hodiny v kuse, čehož je v novojičínském parku nemožno dosáhnout. Věděl jsem, že to nebude jenom tak, ale o tom později. Nu což, večer jsme udělali nějaké ty špekáčky, žampiony a cuketu a protože se blížil čas spánku, bylo nutné rozhodnout, jak to bude dál. Protože ctím zásadu, že když už se mám vyspat špatně, tak aspoň doma, dohodli jsm

Měsíc se s měsícem sešel a i když jsem měl podněty pro to, napsat dřívější příspěvek, zdržel jsem se toho podle poučky "Nabídni prst a sežerou ti ruku". Článek rozdělím do několika sekcí, aby v tom byl systém. Ten já mám rád, ten já mám nejradši (systém). Nehody při uspávání Vítek je nezmar a jako takový ještě v životě nikdy neusnul sám. Nevím, kde je chyba, ale předpokládám, že v tom, že je po tatínkovi, který je schopný v sobotu ráno v pět hodin vstát a psát blog, takže je to nezmar a ještě k tomu nespavec. Při pomyšlení na spaní je dítě nervózní, nejapné, nejedlé, nemastné a hlavně, a to tedy především, uřvané. Nezřídka se stává to, že ho člověk houpe v rukou třičtvrtě hodiny (s brekem), aby ho poté odměnil dvaceti minutami vydatného spánku, po kterých se obudí a protože se cítí obelstěn, tak začne řvát znovu. Z důvodu náročnosti uspávacích činností je nezbytné mít proces zmáknut na jedničku a nedělat chyby. Z vlastní zkušenosti vím, že na člověka v tomto ohledu č