Měsíc se s měsícem sešel a i když jsem měl podněty pro to, napsat dřívější příspěvek, zdržel jsem se toho podle poučky "Nabídni prst a sežerou ti ruku".
Článek rozdělím do několika sekcí, aby v tom byl systém. Ten já mám rád, ten já mám nejradši (systém).
Nehody při uspávání
Vítek je nezmar a jako takový ještě v životě nikdy neusnul sám. Nevím, kde je chyba, ale předpokládám, že v tom, že je po tatínkovi, který je schopný v sobotu ráno v pět hodin vstát a psát blog, takže je to nezmar a ještě k tomu nespavec. Při pomyšlení na spaní je dítě nervózní, nejapné, nejedlé, nemastné a hlavně, a to tedy především, uřvané. Nezřídka se stává to, že ho člověk houpe v rukou třičtvrtě hodiny (s brekem), aby ho poté odměnil dvaceti minutami vydatného spánku, po kterých se obudí a protože se cítí obelstěn, tak začne řvát znovu.
Z důvodu náročnosti uspávacích činností je nezbytné mít proces zmáknut na jedničku a nedělat chyby. Z vlastní zkušenosti vím, že na člověka v tomto ohledu číhá mnoho nástrah. Vyjmenuji jen několik nejzajímavějších.
Při uspávání je důležité netrpět plynatostí, proto i rodičům nedoporučuji konzumaci nadýmavých jídel. Není nic horšího, když po dlouhém uspávání pokládáte dítě do postýlky, u toho vás švihne v zádech a z toho švihnutí si ještě prdnete a jdete uspávat znovu.
Dalším problémem je vrzající podlaha. V ložnici u postýlky začínáme mít vyšlapané cestičky podle toho, kde nejčastěji chodíme. Záludným místem je, když vrže podhala za prahem místnosti, takže aby se člověk dostal ven/dovnitř, musí udělat poslední/první dlouhý krok. Na vstupu je v našem případě místa dost, ale výstup je prováděn do chodby a když je člověk znaven, může si pěkně namlátit o zeď chodby.
Přiznávám se bez mučení, oba případy jsem prožil, některé vícekrát, vím o čem mluvím, nejezte zelí a brokolici.
 |
| Třinec vyhrává nad Hradcem 5:1 |
Noční vstávání
V poslední době se nám tady rozmohl takový nešvar. Jedná se o "noční vstávání". Po několika měsících, kdy jsou noční chvíle těmi světlými v životě otce mu dítě připravuje nečekané radosti. No občas se prostě stane, že Vítek začne v noci se zesilující se intenzitou (až do hlukové úrovně startujícího letadla) používat hlasivky pro vyvolání pozornosti. Nevím, kde se tato energie v klukovi bere, ale zeptáte-li se sousedů, určitě vám potvrdí, že ho taky slyší. Myslím sousedy ze sousedního domu. Docela se divím, že jsme ještě na rohožce nenašli mrtvou myš nebo woodoo panenku. Ale všeho dočasu...
Kočárek nepřítelem číslo jedna
Veřejným nepřítelem číslo jedna se pro Vítka stal kočárek. Měl jsem pocit, že dítě houpající se v kočárku je šťastné dítě. Není to pravidlo, pokud tedy nebudeme pracovat s lidovým moudrem, že výjímka potvrzuje pravidlo. Pokud Vítka položíme do kočárku, začne řvát. Na to jsme si zvykli, je to normální a standardní část přesunu ven a v normálním světě (dříve) se následně stalo to, že po pěti minutách jízdy Vítek usnul, spal hodinu, pak se na deset minut probudil a následně spal ještě dvacet minut. Tak nějak jsem si na toto zvyknul a počítal s tím.
On ten kluk však přišel na to, že pokud před spaním řve, nic tím nezkazí, a ještě mu do kočárku budou načumovat cizí lidi, kteří se dívají, zda v něm dítě není namotáno na skřipec. Ženě bylo již několikrát řečeno úplně cizími lidmi, aby dala Vítka nakojit. U mě takoví chytráci nemají tolik odvahy obzvláště proto, že se na ně usmívám a dělám, že ten kočárek co tlačím před sebou a z kterého se linou hysterické zvuky se mě vůbec netýká.
Je jaro, aneb otevírání zahrádek (na zeleninu v tomhle případě nemyslím)
Na tohle jsem se těšil celou zimu. Kluk bude v kočárku spokojeně spát, já vyjedu vybaven stokorunou, sednu si do zahrádky, dám si dvanáctku i dvě, pokud bude nálada a bude mi dobře. Trošku jsem se přepočítal v několika bodech. Kluk spokojeně nespinká a pokud spinká, musí se s ním drncat, jinak se vzbudí, začne řvát a vyžene hospodskému všechny hosty. Také kapesné není tak velké, jak jsem počítal a za náročnou hodinovou šichtu s kočárkem mi náleží mzda rovnající se mé odměně za brigádu u zedníků před patnácti roky a za to si člověk dvě dvanáctky nekoupí. Musím ještě podotknout, že to jsou v podstatě podruhe vydělané peníze, takže mě žena vlastně chrání před tím, abych si prochlastal nezanedbatelnou část výplaty.
S kočárkem v rukou tedy hledám zahrádky, které mají výdejní místo, neboli výčep, v místech, kam se dá dojet s kočárkem a pokud možno to tam ještě drncá. Pokud budu u zahrádky, která nebude tomuto modelu vyhovovat, začnu se tvářit smutně a lidé mi pomohou.
Komentář otce tří dětí na téma noční (ne)spaní:
OdpovědětVymazatNení tomu tak dávno, co jsme měli opravdu krušné noci...
Když po dloooouhém uspávání a zpívání všemožných ukolébavek a s přídavkem hitů jako Love me tender a I do it for you (zpívám asi tak hrozně, že Anička vždycky po těhle hitech raději rychle usla), spala asi hodinu, po které následoval křik a vynucení si prsa maminky a spinkání v naší posteli, když konečně usnula, byl nám dopřán neuvěřitelně dlouhý klidný spánek v podobě 20ti minut, po kterých nás navštívil nejstarší syn a pod výhruškama křiku a vzbuzení tak všech dosud spících sourozenců si vynutil uskromnění se rodičů v už tak (Aničkou) omezeném prostoru v naší posteli.Takže jsem si polštář posunul ještě více ke krajnici postele a snažil se usnout. Když uz se nám opět všem podařilo usnout, někdy okolo půl druhé v noci mě opět probudí cvaknutí 45let staré rozvrzané kliky na dveřích do dětského pokoje a už se k nám do postele souká i to třetí dítě...ale kdyby jen to, nestačilo mu, že už jsem opět musel posunout svuj anatomický polštářek půlkou do vzduchu přes okraj postele a jediná možná poloha, ktrerá mi zbývala na poslední mé 2.5hodiny možného spánku (než zazvoní budík do práce), byla na boku s kolenama pokrčenýma, kopírujíce půl polštáře ve vzduchu...On si k tomu ještě začal vykřikávat, že nebude ležet vedle tatínka, že musí ležet vedle maminky, takže se musela provést velice riskantní a opatrná rošáda spících dětí, tak aby Marťa mohl ležet vedle maminky... A nemyslete si, ze zkušeností jsme už měli vypozorované, že jakýkoliv pokus o přesunutí libovolného subjektu zpět do postýlky by znamenal výbuch neutuchajícího křiku a pravděpodobného vzbuzení ostatních a náslesován další sérii ukolébavek a hitů Elvise a Briana (a to se vám o půl 2hé v nici opravdu nechce)...
Scénář k téhle tragikomedii měl takovou velkou oblibu u účinkujících, že se dočkala ještě několika repríz z drobnými improvizacemi...
Takže Martine, buď v klidu, to, že Vám dítě v noci nespí, nemá vůbec nic společného s tím, že byste něco dělali špatně...
Pevné nervy a kýbl kávy na druhý den...