Jak jsem se stal tátou aneb co mi zatajili

Ahoj, dlouho jsme se neviděli... teda spíše nečetli. Jsem táta syna Vítka narozeného před rokem a něco. Chvíli jsem o našem společném spoužití psal a pak jsem v květnu nebo kdy padnul na hubu, protože už jsem nezvládal ráno vstávat kvůli psaní. Nakonec mě to dohnalo k neuvěřitelné věci... dvoutýdenní dovolené... která byla završena poklidným spánkem, nyní již batolete, až do brzkých ranních hodin... zhruba do doby, kdy jsme jako náctiletá telata chodili z akcí... jestli to o mě ví, to nevím, ale je to docela pravděpodobné... tedy dělá čest svému otci. Každopádně, aby mi žena nevyčetla, že jsem tady nezmínil půlroční trápení, tak alespoň ve zkratce... Již v rámci několika posledních psaní jsem si malinko stěžoval na probdělé noci... tento stav se postupně stupňoval až k téměř k rodinné krizi, tragédii, srdeční arytmii a vstávání 7-9x za noc, nočním úvahám o výkonu mixéru a velikosti baby boxu v nemocnici. Naštěstí bylo neštěstí šťastně zažehnáno několika "mama" a "tata