Dnes bych se s vámi chtěl podělit o veselou příhodu z natáčení...tedy z přebalování. Na závěr dodám malou poznámku pro čtenáře, u kterých si nejsem jistý, zda pochopili účel tohoto mého psaní.
Takže, co se vlastně dneska stalo...mimino se pos...kakalo. Dneska jsme konečně zažili noc, kdy spal Vítek více než tři hodiny v kuse, tedy něco jako rekord. Paráda. Ráno ho Marťa nakrmila, ochotně jsem pomohl vypravit je oba ven na déšť a se slovy, že je budu čekat k večeři jsme se rozloučili. Taťka si snědl oběd, dal si pivo a jal se programovat. Po hodině žena volá, že pochopila můj pokyn s příjezdem k večeři a že už jedou. Zaklapnul jsem notebook, vyvětral, nachystal plínky a čekal na příjezd čtyřkolového vozidla. Mimčo bylo pravděpodobně velmi dobře naklepáno z ježdění po novojičínských chodnících a leželo v korbě kočárku jako dobře uležené hovězí. Protože se bližil konec tří hodinového výkrmného cyklu, vyndal jsem Vítka z korby, zbavil ho přebytečného oblečení a chtěl jsem ho nechat chvíli využívat podvozek a cvičit na bříšku. Ten tuto mou myšlenku totálně zazdil a místo cvičení usnul.
Po tomto cvičení necvičení jsme ho hodili na zadní, abychom se podívali, co za hrůzu napáchal ve svých spodních partiích. Nebylo to kdoví co a to nás mohlo již dopředu varovat. Při přenášení k umyvadlu si Marťa všimla, že ji něco příjemně hřeje na ruce a já jda za ní jsem si všiml, že mě pro změnu hřeje něco na noze. No, co vám mám povídat, čaj to nebyl. Tedy při pohledu zpět k přebalovacímu pultu bylo patrné, že nám Vítek znehodnotil dva metry podlahy, půl druhého metru koberce, jednu ponožku a jednu ruku. Jako chlap jsem obutou ponožku využil k vytření nejnutnějšího bez potřeby ohnout záda. Druhou jsem použil k tomu samému, protože je podle mě úplně jedno jestli se pere jedna nebo dvě ponožky. Až si to přečte žena, asi si teprve uvědomí, že podlahu v koupelně nemusela vytírat:). Vítka jsme nakonec zdárně umyli a vydali se zpět k přebalovacímu pultu. Po položení miminka zpět na záda a namazání opruzených míst se kluk napnul jako bříza ve větru, z pusy mu vyšel jeho oblíbený tlačící pokřik, který přešel zhora až do nejspodnějších střevních záhybů, aby se v další vteřině projevil na:
- přebalovacím pultu
- třech poličkách knihovny
- dvou knížkách
- obalu od notebooku
- nedaleko položené base s pivem
- maminčiných teplácích
- spokojeném úsměvu malého poseroutky
- ušetřené pleně
Musíte uznat, že ušetřená plena byla chabou, ovšem alespoň nějakou, útěchou následného deseti minutového úklidu. Další útěchou Marti bylo to, že mazání provádí již ve vzpřímené poloze po hmatu.
Každopádně dnes v noci mám službu já, protože minulá noc byla pohodová. Proto jsem zařídil, aby mi po dnešní návštěvě zbyl pro změnu půl litr bílého, tak uvidíme :)
K poznámce o účelu tohoto blogu z úvodu tohoto příspěvku bych velmi rád podotknul snad jen toto. Nejedná se o návod na rodičovství určené pro všechny možné děcka a jejich živitele, ale pouze o konstatování našeho rodičování s nádechem lehkého, možná někdy až příliš lehkého, vtipu, který neznamená lamentování nad situací, ale její odlehčení. Předešlý odstavec je třeba pochopit, zažít a milovat...a já jdu spát, ať mi rychel uteče čekání na pár decek bílého v půl čtvrté ráno :)
Komentáře
Okomentovat