Přeskočit na hlavní obsah

Intro

Drazí přátelé, rád bych věnoval tento příspěvek uvedení základní myšlenky tohoto blogu. Takže jak jsem se stal tátou a co mi tedy zatajili?
Velmi stručně. To, jak jsem se stal tátou, to vím...myslím. A co mi zatajili? Úplně všechno...
V tomto blogu bych tedy pominul tu první část a věnoval se především té druhé části. Doufám, že informace zde uvedené zbytečně někoho neovlivní a budou sloužit spíše jako zdroj vtipů směrem k mé osobě a obecně k pobavení.
Kluk se nám měl narodit 29. listopadu 2017. Již delší dobu jsem si říkal, že bych mohl k této příležitosti něco sepsat a nebo se rozhupat i k sepsání něčeho kontinuálnějšího.
Kluk mi v tomto udělal první čáru přes rozpočet a začal se drát ven již na výročí jednoho z našich nejdůležitějších dat a to 17. listopadu
klukova noha

maminu přešla sranda
Fotografie z následujících čtyř hodin nechcete vidět...krve jak na zabijačce atd...

Z myšlenky psaní blogu ihned po porodu mě vytrhla realita, mrcha, která mi absolutně rozbila mou myšlenku o pohodovém životě s čerstvým, pomačkaným mimčem, proto tedy...všimněte si data uveřejnění...

o 27 dní později...


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V bytě prázdno, v duši taky...po bazénu díra

Tak se mi teď stala taková tesknivá situace. Marťa se rozhodla vychovat ze syna vesničana a na delší dobu, tedy přes noc, zůstat u rodičů tzv. na "dvoře". Kluk se prý nadechne čerstvého vzduchu,  bude se uklidňovat kvokáním slépek, kočárek s ním bude vražen pod strom a když ho to přestane bavit, bude vražen pod jiný...kočárek. Ke stěhování došlo v pátek ráno a tedy za mé nepřítomnosti. Rozhodl jsem se, že odpoledne po práci nakoupím něco na oheň, sednu na autobus a pěkně po staru pojedu na "dvůr". Poté co jsem se objevil u rodiny nastalo všeobecné chlubení o tom, jak Vítek celý den pěkně pochrupkává v kočárku a že vydrží i dvě hodiny v kuse, čehož je v novojičínském parku nemožno dosáhnout. Věděl jsem, že to nebude jenom tak, ale o tom později. Nu což, večer jsme udělali nějaké ty špekáčky, žampiony a cuketu a protože se blížil čas spánku, bylo nutné rozhodnout, jak to bude dál. Protože ctím zásadu, že když už se mám vyspat špatně, tak aspoň doma, dohodli jsm...

Co se událo, aneb psaní příspěvku ve 4:00

Vzhledem k nedostatku inspirace v posledních dnech (chápejte, už jsme si stihli zvyknout) mi ji Vítek dodává alespoň tím, že ho hlídám dneska v noci v obýváku, aby si mamka odpočinula. Tím, že ho hlídám sám, tak mě ani nenapadne, abych si lehnul na gauč a spal, protože jak jsme se již několikrát přesvědčili, můj vyladěný sluch si na noční řev dávno zvyknul a kdyby mi tady kluk ječel hodinu hlady a museli mě budit sousedé zvonkem, to by byla pěkná ostuda. To se raději prospím přes den...přece jen, když příjdou sousedé z okolních bytů ve dne, je to lepší než ve čtyři hodiny ráno. Od posledního příspěvku se událo několik věcí, které zde mohu zmínit. První z nich je... Cumel, cumlík, dudlík Náš kluk s ním není úplný kamarád. Někdy si ho na chvíli vezme, žužle ho, že mám pocit, že chce gumovou část sníst a zbytek vyplivnout. Někdy háže hlavou při podávání cumlíku tak, že se divím, že nedostane housera. Jindy s ním naopak usne, jak já říkám, na doutník... Občas to vzdá a prostě ...

Jak ten čas letí...

No tak jsem tady nějaký čas nepsal. Byl jsem za to mezi přáteli i jejich přáteli a přáteli přátel...popotahován blátem měst a prachem cest...ajeje, to to zase pěkně melu...dlouho jsem nic nepsal...to to už jsem vlastně psal... No nevím moc čeho se chytit, tak alespoň fotek z telefonu. Po jednom náročném večeru, noci a ránu jsme se rozhodli, že klukovi předvedeme společenský život i z jiné strany než jen neustále z pohledu zahrádek. Jali jsme se tedy zajít v neděli na oběd do restaurace pro něco na zub (myslím tím pečená líčka na víně s br. kaší a posečenou loukou s olejem, co si vybrala Marťa). Vítek se rozhlížel kolem sebe a spokojeně brblal. Jako slušně vychované dítě, po tatínkovi, Vítek počkal s jídlem, až dojí maminka, maminka vytáhla napájení zařízení a v interiéru restaurace došlo i na kluka, aby nám neměl co vyčítat. Dal jsem si kafe, Marťa zákusek a protože jsme s touto tečkou nebyli spokojeni, šli jsme ještě do kavárny na lepší kafe a super domácí dortík...no co, někdy s...