Přeskočit na hlavní obsah

Intro

Drazí přátelé, rád bych věnoval tento příspěvek uvedení základní myšlenky tohoto blogu. Takže jak jsem se stal tátou a co mi tedy zatajili?
Velmi stručně. To, jak jsem se stal tátou, to vím...myslím. A co mi zatajili? Úplně všechno...
V tomto blogu bych tedy pominul tu první část a věnoval se především té druhé části. Doufám, že informace zde uvedené zbytečně někoho neovlivní a budou sloužit spíše jako zdroj vtipů směrem k mé osobě a obecně k pobavení.
Kluk se nám měl narodit 29. listopadu 2017. Již delší dobu jsem si říkal, že bych mohl k této příležitosti něco sepsat a nebo se rozhupat i k sepsání něčeho kontinuálnějšího.
Kluk mi v tomto udělal první čáru přes rozpočet a začal se drát ven již na výročí jednoho z našich nejdůležitějších dat a to 17. listopadu
klukova noha

maminu přešla sranda
Fotografie z následujících čtyř hodin nechcete vidět...krve jak na zabijačce atd...

Z myšlenky psaní blogu ihned po porodu mě vytrhla realita, mrcha, která mi absolutně rozbila mou myšlenku o pohodovém životě s čerstvým, pomačkaným mimčem, proto tedy...všimněte si data uveřejnění...

o 27 dní později...


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Léto s multifunkčním a multinefunkčním Vítkem

Tímto příspěvkem Soutěžím s  Mall.cz Dlouho jsem nespal, teda nepsal...velmi dlouho. Jak se teď rozpomenout na zážitky z léta? Je to jednoduché, stačí se podívat na fotky, které s Marťou fotíme, spíše ona než já a připomenout si to všechno, včetně toho, na co by člověk nejraději zapomněl. Drobným nedostatkem tohoto způsobu zjišťování a analýzy minulosti může být počet fotografií přesahující vysoké řády stovkové a blížící se k nižším řádům tisícovým. Ale začněme od začátku, tedy od hospod. Téma návštěvy hospody ve spojení s výchovou dítěte 21. století mě nepřestává fascinovat, proto mi dovolte, abych se zde podělil o několik poznámek a fotografií. Věřím, že se nerozepíši natolik, aby se jednalo o, v tomto příspěvku, jediné téma, ale je možné, že to bude téma nosné. Sociální pracovníci a případní sympatizanti budou další obsah prohlížet jen na vlastní nebezpečí. Co se týká výchovy dítěte na pozemku, parcele nebo baru restauračního zařízení, můj názor je velmi podporující. Dí
Okomentovat
Další informace

Máme tady duben, do zahrádky půjdem

Tak, chtěl jsem se jít dneska po ránu vyvenčit, ale protože počasí je vyloženě aprílové, tátovi se nechce z gauče a raději zprokrastinuje běhání psaním. Za poslední měsíc se udála velká spousta věcí. Asi hlavní je to, že nám to konečně pomalu začíná chodit, což Marťa celou dobu chtěla a teď si začíná uvědomovat, že bude muset koupit obojek a v případě nutnosti dítě uvazovat ke stolu, židli, tátovi či jinému vybavení domácnosti. Od pavoučí chůze v minulém měsíci se kluk dostal do vzpřímené polohy a mezi věcmi, kterých se může chytit je schopen se vyloženě "drunk" stylem dostat z bodu A do bodu B v dohledové vzdálenosti (obývacího pokoje). Dalším stupněm vývoje rozumíme jeho postupné dozrávání při vyjadřování negativného postoje k jakékoliv věci nebo situaci. Od souhlasného kývání jsme přešli k rezolutnímu "ne" především u otázek jako: chceš rohlík? chceš pití? jsi pokakaný? jsi počůraný? chceš kaši? co chceš? (u téhle otázka mám pocit, že odpovědí
Okomentovat
Další informace

Dovolená s pánem tvorstva a jiné kratochvíle

Od posledního postu se toho změnilo docela dost. Pokusím se v tomto krátkém článku přehledně vystihnout situaci posledních dvou měsíců (přirozeně vůbec netuším, jak dlouhlý článek to bude). Ještě na konci dubna jsme zjistili, že je kluk nenechavec, velmi slušně řečeno. Při náhodné návštěvě novojičínského náměstí mu nebylo hanba velmi nápadným způsobem odebírat vybavení zemědělské školy. Během uplnynulého období se taky Vítek naučil padat. Spolehlivou brzdou pádu je prozatím jeho nos. Utržené jizvy se nyní na slunci začínají pěkně vybarvovat, ještě že to není holka. Každopádně, hned z kraje května jsme se shodou okolností, doslova zúčastnili, výjezdu NJ skupiny do Polska. A ne jen tak někam do Polska, ale do Polska k moři, k Baltu. Cesta autem měla činit asi 700km jedním směrem a pravdou je, že jsem se nemohll zbavit jistého pocitu nervozity při představě, že nám Víťa vřeští 7h do ucha (opět v jednom směru). Proto jsme se s mou milovanou ženou po mé logické úvaze rozhodli u
Okomentovat
Další informace