Přeskočit na hlavní obsah

Intro

Drazí přátelé, rád bych věnoval tento příspěvek uvedení základní myšlenky tohoto blogu. Takže jak jsem se stal tátou a co mi tedy zatajili?
Velmi stručně. To, jak jsem se stal tátou, to vím...myslím. A co mi zatajili? Úplně všechno...
V tomto blogu bych tedy pominul tu první část a věnoval se především té druhé části. Doufám, že informace zde uvedené zbytečně někoho neovlivní a budou sloužit spíše jako zdroj vtipů směrem k mé osobě a obecně k pobavení.
Kluk se nám měl narodit 29. listopadu 2017. Již delší dobu jsem si říkal, že bych mohl k této příležitosti něco sepsat a nebo se rozhupat i k sepsání něčeho kontinuálnějšího.
Kluk mi v tomto udělal první čáru přes rozpočet a začal se drát ven již na výročí jednoho z našich nejdůležitějších dat a to 17. listopadu
klukova noha

maminu přešla sranda
Fotografie z následujících čtyř hodin nechcete vidět...krve jak na zabijačce atd...

Z myšlenky psaní blogu ihned po porodu mě vytrhla realita, mrcha, která mi absolutně rozbila mou myšlenku o pohodovém životě s čerstvým, pomačkaným mimčem, proto tedy...všimněte si data uveřejnění...

o 27 dní později...


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Deja vu, aneb malé radosti všedních dnů

Co mám dělat v pět hodin ráno jiného než psát blog. Dítko mi tady v obýváku v posteli řehtá, heká, tlačí a já jen čekám, až si pořádně prdne a dá mi čas zaspat, protože jinak se v tom kravále spát nedá. Po Vítkovi je to deja vu jako prase (teda spíš jako oslík). Doufám, že další věci narušující lidský spánek si nechá Vojtík od cesty. Každopádně si vybavuji dvě věci a to, že Vojtíka povzbuzuji podobně jako Marťu u porodu slovy "neřvi a zatlač" a taky na to, jak bych si nejraději při každém jeho prdnutí nalil panáka na oslavu tohoto počinu. Každopádně za poslední týden jsme stihli spoustu věcí. Např. jsme vzali Vojtíka ven. Nejdříve na doporučovanou půlhodinu, posléze jsme to protáhli na dobu, jaká je nutná k dovlečení jeho bratra domů. Tento čas, mám pocit, v poslední době exponenciálně narůstá společně s tím, jak se Vítkova zvědavost rozšiřuje na čím dál větší detaily (kraviny). Ještě před nástupem na dovolenou mě tato jeho vlastnost fascinovala, ale po několika tříhodin...
Okomentovat
Další informace

V bytě prázdno, v duši taky...po bazénu díra

Tak se mi teď stala taková tesknivá situace. Marťa se rozhodla vychovat ze syna vesničana a na delší dobu, tedy přes noc, zůstat u rodičů tzv. na "dvoře". Kluk se prý nadechne čerstvého vzduchu,  bude se uklidňovat kvokáním slépek, kočárek s ním bude vražen pod strom a když ho to přestane bavit, bude vražen pod jiný...kočárek. Ke stěhování došlo v pátek ráno a tedy za mé nepřítomnosti. Rozhodl jsem se, že odpoledne po práci nakoupím něco na oheň, sednu na autobus a pěkně po staru pojedu na "dvůr". Poté co jsem se objevil u rodiny nastalo všeobecné chlubení o tom, jak Vítek celý den pěkně pochrupkává v kočárku a že vydrží i dvě hodiny v kuse, čehož je v novojičínském parku nemožno dosáhnout. Věděl jsem, že to nebude jenom tak, ale o tom později. Nu což, večer jsme udělali nějaké ty špekáčky, žampiony a cuketu a protože se blížil čas spánku, bylo nutné rozhodnout, jak to bude dál. Protože ctím zásadu, že když už se mám vyspat špatně, tak aspoň doma, dohodli jsm...
Okomentovat
Další informace