Přeskočit na hlavní obsah

Intro

Drazí přátelé, rád bych věnoval tento příspěvek uvedení základní myšlenky tohoto blogu. Takže jak jsem se stal tátou a co mi tedy zatajili?
Velmi stručně. To, jak jsem se stal tátou, to vím...myslím. A co mi zatajili? Úplně všechno...
V tomto blogu bych tedy pominul tu první část a věnoval se především té druhé části. Doufám, že informace zde uvedené zbytečně někoho neovlivní a budou sloužit spíše jako zdroj vtipů směrem k mé osobě a obecně k pobavení.
Kluk se nám měl narodit 29. listopadu 2017. Již delší dobu jsem si říkal, že bych mohl k této příležitosti něco sepsat a nebo se rozhupat i k sepsání něčeho kontinuálnějšího.
Kluk mi v tomto udělal první čáru přes rozpočet a začal se drát ven již na výročí jednoho z našich nejdůležitějších dat a to 17. listopadu
klukova noha

maminu přešla sranda
Fotografie z následujících čtyř hodin nechcete vidět...krve jak na zabijačce atd...

Z myšlenky psaní blogu ihned po porodu mě vytrhla realita, mrcha, která mi absolutně rozbila mou myšlenku o pohodovém životě s čerstvým, pomačkaným mimčem, proto tedy...všimněte si data uveřejnění...

o 27 dní později...


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jarní problémy otce s kočárkem

Měsíc se s měsícem sešel a i když jsem měl podněty pro to, napsat dřívější příspěvek, zdržel jsem se toho podle poučky "Nabídni prst a sežerou ti ruku". Článek rozdělím do několika sekcí, aby v tom byl systém. Ten já mám rád, ten já mám nejradši (systém). Nehody při uspávání Vítek je nezmar a jako takový ještě v životě nikdy neusnul sám. Nevím, kde je chyba, ale předpokládám, že v tom, že je po tatínkovi, který je schopný v sobotu ráno v pět hodin vstát a psát blog, takže je to nezmar a ještě k tomu nespavec. Při pomyšlení na spaní je dítě nervózní, nejapné, nejedlé, nemastné a hlavně, a to tedy především, uřvané. Nezřídka se stává to, že ho člověk houpe v rukou třičtvrtě hodiny (s brekem), aby ho poté odměnil dvaceti minutami vydatného spánku, po kterých se obudí a protože se cítí obelstěn, tak začne řvát znovu. Z důvodu náročnosti uspávacích činností je nezbytné mít proces zmáknut na jedničku a nedělat chyby. Z vlastní zkušenosti vím, že na člověka v tomto ohledu č...
1 komentář
Další informace

V bytě prázdno, v duši taky...po bazénu díra

Tak se mi teď stala taková tesknivá situace. Marťa se rozhodla vychovat ze syna vesničana a na delší dobu, tedy přes noc, zůstat u rodičů tzv. na "dvoře". Kluk se prý nadechne čerstvého vzduchu,  bude se uklidňovat kvokáním slépek, kočárek s ním bude vražen pod strom a když ho to přestane bavit, bude vražen pod jiný...kočárek. Ke stěhování došlo v pátek ráno a tedy za mé nepřítomnosti. Rozhodl jsem se, že odpoledne po práci nakoupím něco na oheň, sednu na autobus a pěkně po staru pojedu na "dvůr". Poté co jsem se objevil u rodiny nastalo všeobecné chlubení o tom, jak Vítek celý den pěkně pochrupkává v kočárku a že vydrží i dvě hodiny v kuse, čehož je v novojičínském parku nemožno dosáhnout. Věděl jsem, že to nebude jenom tak, ale o tom později. Nu což, večer jsme udělali nějaké ty špekáčky, žampiony a cuketu a protože se blížil čas spánku, bylo nutné rozhodnout, jak to bude dál. Protože ctím zásadu, že když už se mám vyspat špatně, tak aspoň doma, dohodli jsm...
Okomentovat
Další informace

Co se událo, aneb psaní příspěvku ve 4:00

Vzhledem k nedostatku inspirace v posledních dnech (chápejte, už jsme si stihli zvyknout) mi ji Vítek dodává alespoň tím, že ho hlídám dneska v noci v obýváku, aby si mamka odpočinula. Tím, že ho hlídám sám, tak mě ani nenapadne, abych si lehnul na gauč a spal, protože jak jsme se již několikrát přesvědčili, můj vyladěný sluch si na noční řev dávno zvyknul a kdyby mi tady kluk ječel hodinu hlady a museli mě budit sousedé zvonkem, to by byla pěkná ostuda. To se raději prospím přes den...přece jen, když příjdou sousedé z okolních bytů ve dne, je to lepší než ve čtyři hodiny ráno. Od posledního příspěvku se událo několik věcí, které zde mohu zmínit. První z nich je... Cumel, cumlík, dudlík Náš kluk s ním není úplný kamarád. Někdy si ho na chvíli vezme, žužle ho, že mám pocit, že chce gumovou část sníst a zbytek vyplivnout. Někdy háže hlavou při podávání cumlíku tak, že se divím, že nedostane housera. Jindy s ním naopak usne, jak já říkám, na doutník... Občas to vzdá a prostě ...
Okomentovat
Další informace