Přeskočit na hlavní obsah

Deja vu, aneb malé radosti všedních dnů

Co mám dělat v pět hodin ráno jiného než psát blog. Dítko mi tady v obýváku v posteli řehtá, heká, tlačí a já jen čekám, až si pořádně prdne a dá mi čas zaspat, protože jinak se v tom kravále spát nedá. Po Vítkovi je to deja vu jako prase (teda spíš jako oslík). Doufám, že další věci narušující lidský spánek si nechá Vojtík od cesty. Každopádně si vybavuji dvě věci a to, že Vojtíka povzbuzuji podobně jako Marťu u porodu slovy "neřvi a zatlač" a taky na to, jak bych si nejraději při každém jeho prdnutí nalil panáka na oslavu tohoto počinu.
Každopádně za poslední týden jsme stihli spoustu věcí. Např. jsme vzali Vojtíka ven. Nejdříve na doporučovanou půlhodinu, posléze jsme to protáhli na dobu, jaká je nutná k dovlečení jeho bratra domů. Tento čas, mám pocit, v poslední době exponenciálně narůstá společně s tím, jak se Vítkova zvědavost rozšiřuje na čím dál větší detaily (kraviny). Ještě před nástupem na dovolenou mě tato jeho vlastnost fascinovala, ale po několika tříhodinových výpravách na poštu z ní zbylo jen jedna velká...nepěkná věc. Asi stačí podotknout, že dvacet metrů v kuse jsme neušli už asi měsíc. Mimoto si z nás Vítek střílí i jinými způsoby...viz foto okupace Vojtíkovy postele i s příslušenstvím.
Stihli jsme taky s Vítkem zajet na lyže na Bílou. Pravda, vydržel v nich stát asi pět minut a pak se jeho snahy o pohyb upnuly směrem k nedaleké kavárně/restauraci, ale nemusí pršet, stačí když kape, aspoň v tomhle je po mě.
Dále jsme stihli navštívit dědu hlídajícího Vítkova bratrance (pro nedoručení souhlasu s publikováním jména a fotky od rodičů Vítkova bratrance před vydáním článku, dále jen VB). Vítek má VB rád, kdykoliv řeknu, že tam bude VB, ptá se po jeho "klasovi" nebo "džondýrovi". Každopádně jsme všichni vyrazili původně do lesa, ale po zhodnocení terénu jsme si to zamířili raději "do bříz" (hospoda). Dali jsme si pivo a džus. Během pití jsem měl telefon a oba ogary nenapadlo nic lepšího, než přesunout brčka z džusů do mého piva a takto ho zhruba čtvrtinu zlikvidovat (já si toho fakt nevšiml, jednou mě fakt zavřou).
Včera měl Vítek den podle pořekadla, že na posratého aj hajzl spadne. Stihl se během dopoledne vysekat dvakrát na motorce, přičemž si natloukl nejdříve horní ret, u druhého incidentu si rozsekl spodní ret a odpoledne to završil elegantním letem plavmo ze zatáčky na chodníku přímo přes rantl do cesty. V tomto po mě není, protože na jeho stylu jízdy tyto pády nezanechaly následky a dál se řítil sebevražedně do dalších zatáček. Pomalu začínám pochybovat, jestli si tu motorku doma fakt nechávat...
Závěrem bych chtěl odstavec věnovat tomu, že si Marťa k MDŽ dopřála vskutku krásnou péči (sledujte tu zoufalost). Za prvé věděla, že já se nikam nedostanu, abych jí ke svátku něco kupoval a daroval, tak si poradila sama. Ráno v půl sedmé rozhodně nevypadala vyspale, ale Vítek byl již svěží. Nenapadlo ji tedy nic lepšího, než vystrčit z postele na Vítka nohy, mě poslat pro holící strojek a Vítka tímto na půl hodiny zabavit... a teď mi řekněte, je toto ještě normální?


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Léto s multifunkčním a multinefunkčním Vítkem

Tímto příspěvkem Soutěžím s  Mall.cz Dlouho jsem nespal, teda nepsal...velmi dlouho. Jak se teď rozpomenout na zážitky z léta? Je to jednoduché, stačí se podívat na fotky, které s Marťou fotíme, spíše ona než já a připomenout si to všechno, včetně toho, na co by člověk nejraději zapomněl. Drobným nedostatkem tohoto způsobu zjišťování a analýzy minulosti může být počet fotografií přesahující vysoké řády stovkové a blížící se k nižším řádům tisícovým. Ale začněme od začátku, tedy od hospod. Téma návštěvy hospody ve spojení s výchovou dítěte 21. století mě nepřestává fascinovat, proto mi dovolte, abych se zde podělil o několik poznámek a fotografií. Věřím, že se nerozepíši natolik, aby se jednalo o, v tomto příspěvku, jediné téma, ale je možné, že to bude téma nosné. Sociální pracovníci a případní sympatizanti budou další obsah prohlížet jen na vlastní nebezpečí. Co se týká výchovy dítěte na pozemku, parcele nebo baru restauračního zařízení, můj názor je velmi podporující...

Intro

Drazí přátelé, rád bych věnoval tento příspěvek uvedení základní myšlenky tohoto blogu. Takže jak jsem se stal tátou a co mi tedy zatajili? Velmi stručně. To, jak jsem se stal tátou, to vím...myslím. A co mi zatajili? Úplně všechno... V tomto blogu bych tedy pominul tu první část a věnoval se především té druhé části. Doufám, že informace zde uvedené zbytečně někoho neovlivní a budou sloužit spíše jako zdroj vtipů směrem k mé osobě a obecně k pobavení. Kluk se nám měl narodit 29. listopadu 2017. Již delší dobu jsem si říkal, že bych mohl k této příležitosti něco sepsat a nebo se rozhupat i k sepsání něčeho kontinuálnějšího. Kluk mi v tomto udělal první čáru přes rozpočet a začal se drát ven již na výročí jednoho z našich nejdůležitějších dat a to 17. listopadu klukova noha maminu přešla sranda Fotografie z následujících čtyř hodin nechcete vidět...krve jak na zabijačce atd... Z myšlenky psaní blogu ihned po porodu mě vytrhla realita, mrcha, která mi absolutně r...