Přeskočit na hlavní obsah

Máme tady duben, do zahrádky půjdem

Tak, chtěl jsem se jít dneska po ránu vyvenčit, ale protože počasí je vyloženě aprílové, tátovi se nechce z gauče a raději zprokrastinuje běhání psaním.
Za poslední měsíc se udála velká spousta věcí. Asi hlavní je to, že nám to konečně pomalu začíná chodit, což Marťa celou dobu chtěla a teď si začíná uvědomovat, že bude muset koupit obojek a v případě nutnosti dítě uvazovat ke stolu, židli, tátovi či jinému vybavení domácnosti. Od pavoučí chůze v minulém měsíci se kluk dostal do vzpřímené polohy a mezi věcmi, kterých se může chytit je schopen se vyloženě "drunk" stylem dostat z bodu A do bodu B v dohledové vzdálenosti (obývacího pokoje).


Dalším stupněm vývoje rozumíme jeho postupné dozrávání při vyjadřování negativného postoje k jakékoliv věci nebo situaci. Od souhlasného kývání jsme přešli k rezolutnímu "ne" především u otázek jako:
  • chceš rohlík?
  • chceš pití?
  • jsi pokakaný?
  • jsi počůraný?
  • chceš kaši?
  • co chceš? (u téhle otázka mám pocit, že odpovědí "ne" napodobuje ženské vzory :))
Taky se nám Víťa zažíná pěkně rozmlouvat. V knížkách najde věci, kterých jsem si v životě nevšimnul a ve schopnosti vytvořit i zkazit jakoukoliv legraci mě rozhodně překonává. Jali jsme se také učit kluka konstruktivním činnostem. Podle mého mínění není lepší činnosti, než napodobit inženýry století páry v budování železničních tratí různých úrovní, stylů a komplexnosti podle nálady.

Někdy je potřeba spočnout, dolít vodu a přiložit pod kotlem...
Abych nezapomněl na stručný popis slovníku našeho batolete a zároveň čtenáři pomohl zorientovat se v pojmech, rozhodl jsem se pojmy rozdělit do několika kategorií:
  • slovní spojení organizační
    • daší = další
      • Batole tohoto slova používá v mnoha a mnoha kontextech. Jedním z prvních, které mi přichází na mysl je situace při kojení, kdy se snaží z Marti vymámit další a další prsa. Pokud se u toho nachomejtnu, snažím se syna přesvědčit o tom, že maminka neni fenečka ani kravička a žádné další struky k dispozici nejsou. Bohužel je většinou marné mé poučování a nezbývá než co třicet vteřin střídat levou a pravou stranu a spokojit se s málem.

      • Další situací je vaření kašičky myšičkou, kdy střídáme obě ruce a po včerejším večeru i nohy.
      • střídání knížek, časopisů, popis pozic brouků pohybujících se kolem stromů u hospody apod.
    • ešť = ještě
      • Toto slovo je s oblibou používáno při každém rozveselování. Tzn. lechtání, rozesmívání když ze sebe táta dělá blbce před celým náměstím lidí, kojení (opět), jezděním na klouzačce (nevadí, že tátovi vyskakují obratle z páteře)
  • slovní spojení hledací
    • de je? = kde je/jsou?
      • Vítek hledá všechno a schovává všechno. Vezme si dva balonky, schová je za záda a ptá se mě "kde je"? Ví přesně jaký je můj inteligenční kvocient a nepokouší se ho v interakci se mnou nijak rozvíjet.
    • tadi = tady
      • To když i ukazuje, že ty balónky měl přeci za zády... nebo zrovna našel brouka.
  • slovní spojení oslovovací
    • táto
      • Pozorný čtenář si povšimne, že se zde skloňuje. Je to jediné a nejdůležitější slovo, proto je potřeba ho zde zdůraznit, podtrhnout.
    • máma, děda, teta, tyc = strýc, baba
      • Zde ke skloňování nedochází...
  • popisy zvířat
    • brk = brouk, bžžž = čmelák nebo slunéčko sedmitečné, pavuk = pavouk, kvakva = žába
  • další
    • bia, bia = jakákoliv píseň z včelích medvídků, ideálně "Bílá, bílá, bílá, bílá...". Zde si neodpustím menší obavu o Vítkovu budoucí politickou a názorovou orientaci
    • zajic = máma nebo táta musí zpívat "zajíček v své jamce..." a u toho skákat jako kretén, už se těším až příjde na to, že podobné alotria zvládnou i babičky a dědečci...to bud nemocenských :D
    • oda = voda
    • taiš = čajík
    • dia = díra
    • nota = nota
    • dem dem = jdeme ven / jdeme domů - podle toho jestli jsme venku nebo doma
A nyní snad již k nadpisu. Minulý rok jsem se zde rozplýval nad otevíráním zahrádek. Musím se rozplývat opět. Zároveň musím kvitovat to, že se do naší zahrádkové party postupně snad připojí další členové protože několik partnerek od kamarádů nedávno rodilo nebo brzy rodit budou a pak se těším na ten šrumec. Blbé na tom je, že jak Víťu budilo minulý rok v kočárku všechno kolem, tak teď bude tím budíčkem on. Leda ho naučit více na pivo, ať nemusí křičet :)




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Deja vu, aneb malé radosti všedních dnů

Co mám dělat v pět hodin ráno jiného než psát blog. Dítko mi tady v obýváku v posteli řehtá, heká, tlačí a já jen čekám, až si pořádně prdne a dá mi čas zaspat, protože jinak se v tom kravále spát nedá. Po Vítkovi je to deja vu jako prase (teda spíš jako oslík). Doufám, že další věci narušující lidský spánek si nechá Vojtík od cesty. Každopádně si vybavuji dvě věci a to, že Vojtíka povzbuzuji podobně jako Marťu u porodu slovy "neřvi a zatlač" a taky na to, jak bych si nejraději při každém jeho prdnutí nalil panáka na oslavu tohoto počinu. Každopádně za poslední týden jsme stihli spoustu věcí. Např. jsme vzali Vojtíka ven. Nejdříve na doporučovanou půlhodinu, posléze jsme to protáhli na dobu, jaká je nutná k dovlečení jeho bratra domů. Tento čas, mám pocit, v poslední době exponenciálně narůstá společně s tím, jak se Vítkova zvědavost rozšiřuje na čím dál větší detaily (kraviny). Ještě před nástupem na dovolenou mě tato jeho vlastnost fascinovala, ale po několika tříhodin...

V bytě prázdno, v duši taky...po bazénu díra

Tak se mi teď stala taková tesknivá situace. Marťa se rozhodla vychovat ze syna vesničana a na delší dobu, tedy přes noc, zůstat u rodičů tzv. na "dvoře". Kluk se prý nadechne čerstvého vzduchu,  bude se uklidňovat kvokáním slépek, kočárek s ním bude vražen pod strom a když ho to přestane bavit, bude vražen pod jiný...kočárek. Ke stěhování došlo v pátek ráno a tedy za mé nepřítomnosti. Rozhodl jsem se, že odpoledne po práci nakoupím něco na oheň, sednu na autobus a pěkně po staru pojedu na "dvůr". Poté co jsem se objevil u rodiny nastalo všeobecné chlubení o tom, jak Vítek celý den pěkně pochrupkává v kočárku a že vydrží i dvě hodiny v kuse, čehož je v novojičínském parku nemožno dosáhnout. Věděl jsem, že to nebude jenom tak, ale o tom později. Nu což, večer jsme udělali nějaké ty špekáčky, žampiony a cuketu a protože se blížil čas spánku, bylo nutné rozhodnout, jak to bude dál. Protože ctím zásadu, že když už se mám vyspat špatně, tak aspoň doma, dohodli jsm...

Intro

Drazí přátelé, rád bych věnoval tento příspěvek uvedení základní myšlenky tohoto blogu. Takže jak jsem se stal tátou a co mi tedy zatajili? Velmi stručně. To, jak jsem se stal tátou, to vím...myslím. A co mi zatajili? Úplně všechno... V tomto blogu bych tedy pominul tu první část a věnoval se především té druhé části. Doufám, že informace zde uvedené zbytečně někoho neovlivní a budou sloužit spíše jako zdroj vtipů směrem k mé osobě a obecně k pobavení. Kluk se nám měl narodit 29. listopadu 2017. Již delší dobu jsem si říkal, že bych mohl k této příležitosti něco sepsat a nebo se rozhupat i k sepsání něčeho kontinuálnějšího. Kluk mi v tomto udělal první čáru přes rozpočet a začal se drát ven již na výročí jednoho z našich nejdůležitějších dat a to 17. listopadu klukova noha maminu přešla sranda Fotografie z následujících čtyř hodin nechcete vidět...krve jak na zabijačce atd... Z myšlenky psaní blogu ihned po porodu mě vytrhla realita, mrcha, která mi absolutně r...