Kdo mě zná, ví, že se snažím vidět sklenici vždy spíše z poloviny plnou, než z poloviny prázdnou. Ne tak Marťa. Na její pesimismus a nejistotu je někdy třeba jít od lesa a toto mé úsilí začíná slavit úspěchy. Podle Marti totiž prcek pláče a někdy až hystericky řve v následujících situacích:
- Marťa se dívá na Vítka
- Marťa se nedívá na Vítka
- Marťa si hraje s Vítkem
- Marťa si nehraje s Vítkem
- Marťa je unavená
- Marťa je rozmrzelá
- Vítek má alergii na mateřské mléko
- Vítek má alergii na vzduch
- Vítek má alergii na Marťu
- Vítek je pokažený
- Marťa je matka k ničemu
- apod.
Rozhodl jsem se s tímto nekonečným seznamem něco udělat a jak jinak se zbavit důvodů než je odstranit nebo nahradit? Ano, náhrada je v tomto případě ta správná cesta. Proč veškerý pláč nesvést na jednu, max. dvě věci, které ho způsobují. Nejlepším důvodem je nedostatek spánku. Tzn. místo alergie na vzuch se chce Vítečkovi spát. Místo Martiny únavy se chce Vítečkovi spát. Věřte tomu nebo ne, zatím to většinou funguje. Někdy se mu chce sice spát až po další hodině řevu nebo ocumlávání čtyř prstů jedné i druhé ruky a nikdy se mu nechce spát tak, že by jen usnul, ale funguje to. Víteček pláče pořád stejně, ale situace se zjednodušila, důvody jsou jasné, řešením je uspání.
Hledám Marti samozřejmě i další útěchy. Např. pročítám zdroje v literatuře a porovnávám údaje s naším prckem. Tedy např. v chytré kojenecké knize se píše, že miminka pláčou neutišitelně 1-4h denně. Konejším ženu, že Víteček se přes tři hodiny nedostane a tím pádem je všechno parádní a barvitě jí líčím, jaký by byl život s o hodinu delším pláčem.
Další pokračující kratochvílí jsou noční kojení a Martino noční hledání syna. Je tomu pár dní nazpět, kdy jsem se v noci probudil a načapal Marťu, jak opět přehazuje polštáře a snaží se mě zhodit z postele ve snaze najít Vítečka spokojeně ležícího v postýlce. Snažil jsem se jí pomoci větou "Ještě se mi podívej na záda, jestli mi tam náhodou nelozí.", ale tato má pomoc byla okamžitě odmítnuta s tím, že tam už se dívala. No, podržel jsem Marťu na posteli, pohrozil jí svěrací kazajkou a ubytováním ve vypolstrované skříni a nakonec jsme oba usnuli.
V poslední době se nám doma a ve Vítkově chování rozmohl takový nešvar. Dříve bylou jedinou spolehlivou tišící technikou vození v kočárku, popř. v autě. V poslední době se tyto dva způsoby přepravy miminka staly zdrojem velkého křiku. V kočárku se Vítek většinou uklidní až když s ním přejedeme v určité rychlosti kočičí hlavy na novojičínském náměstí, v autě v poslední době nestichne vůbec. Prozatím se nám nepodařilo zjistit příčinu této jeho averze. Určitým vodítkem může být to, že jsou obě vozidla dvoustopá a třeba chce prubnout motorku.
V poslední době máme v práci poněkud více práce, takže někdy musím chtě nechtě rodinu trošku zanedbat. Poté se snažím situaci dohánět alespoň o víkendech nebo později večer, kdy sebou prásknu v 8h do postele a pěkně si s Vítkem pořádné schrupneme. Další pomocí, kterou nabízím je ranní vstávání. Marťa se pořád nemůže smířit s tím, že Vítek vstává v půl sedmé a v podobné nekřesťanské hodiny. Mi se to zdá normální a proto o víkendu s Vítkem vstávám já. Děláme blbosti alespoň do osmi hodin, abychom se nějak protloukli k dalšímu kojení. Zrovna dneska se mi vlastní syn posral do klína takovým způsobem, že nebylo možno čekat na zásah Marti a proto jsem musel uklízet já. Zbytky zbytků byly k naleznutí ještě další tři přebalování. Při příležitosti přebalování jsem se ze sebe opět snažil dělat co největšího šaška, možná, chcete-li, takového kreténa, který má za úkol zabavit dítě. Marťa nás načapala zrovna v nejlepším, kdy jsme měli oba na svých hlavách plinku a děsně jsme se tomu smáli. Pro dojasnění...pleny byly nepoužité nebo přinejmenším kvalitně proschlé.
Občas dostanu jako otec i trochu té zodpovědnosti a starám se o kluka sám. Včera si Marťa potřebovala zajet neodkladně na pokec s holkama, vyhnal jsem jí s jejími obavami o mé i Vítkovo zdraví jak fyzické, tak psychické. S Vítečkem jsme v klidu vydrželi asi hodinu a půl. Poté Víteček spolknutím své pravé dlaně naznačil, že je sice plný dojmů, ale něco drobného by se do něj vešlo. Jeli jsme tedy za Marťou s cirkusovým kraválem z jeho aktuální nenávisti k autosedačkám a autojízdě samotné.
Dnes jela Marťa pro změnu na chvíli do Bernartic a když přijela a podařilo se jí Vítečka uspat, lehl jsem vysílením vedle něj a když jsem začínal usínat, Víteček se po vydatném patnácti minutovém spánku probudil a začal mi ječet do ucha, abych si ho všiml a neválel se tam jako to, co měl ráno v pleně.
Komentáře
Okomentovat