Březen, za kamna vlezem...

Tak a rok se přehopnul do nového měsíce, března 2019. Dal jsem si za úkol do konce tohoto týdne něco sepsat, tak jdu na to :).

Od Vánoc jsme na klukovi zaznamenali následující změny:

Vítek se konečně umí pohybovat mezi břichem, zadkem a zády, pokud nevystrčí nohy či ruce mezi šprušlema z postýlky ven, to se pak diví, že mu to nejde
Vítek napodobuje pavouka a občas si po bytě vyrazí stylem po rukou a nohou a s zadkem vystrčeným ke stropu
Vítek zkouší v postýlce dělat stojku kdy chce praktikovat pozici z předešlého bodu a zároveň dělat "hají"

Co se týká spaní, tak je to jako na houpačce, od začátku roku měl kluk někoilkrát rýmu, teplotu, chřipku a asi ho něco bolelo, ale odmítá říct co. Proto se v noci budil a časté noční vysávání nosu bylo zařazeno do programu spánku rodičů. Aktuálně se má situace tak, že večer jakž tak usne nad knížkama a ráno je v 5h na nohou, což Marťa nevidí ráda, ale co se dá dělat, je to tak. Po hodinovém přemlouvání Vítek nakonec na dalších dvacet minut usne.

Co se týká jídla, dal by si kluk určitě koleno pečené na pivu, ale stále zajišťujeme přísun stravy bohaté i na ostatní typy živin, kdy k problému přistupujeme dvěma způsoby. Já jako táta jsem názoru, když nechceš, neubude, sežeru to a ty budeš hlady. Marťa na to jde sofistikovaněji podle následujícího video návodu z nejmenovaného českého filmu a používá repliku podobnou slavné "Toho králíka sníš, to ti povídám".

Který z těchto dvou přístupů je lepší nám ukáže budoucnost, ale myslim, že budeme umět opravit stravovací návyky kusem klobásky nebo tataráku :).

Letos, stejně jako loni, jsme se s Vítkem účastnili startu závodu LH24 na Ostravici, přijeli jsme akorát na start, poté jsme se odebrali do restauračního zařízení, odkud jsem nouzově přenášel kluka ve své bundě :)

Nedávno jsme byli konfrontování otázkou, proč prckovi nepustíme televizi, ať máme klid. Tady mohu hrdě prohlásit, že při zapnutí televize se v obýváku objeví nesnesitelný zápach spáleného prachu (sice máme LEDkovou, ale nějak potřebuji vyjádřit to, že televize u nás funguje jako prachochytka), Vítek je totiž prozatím vášnivý čtenář nebo spíše listovač v knihách a časopisech. Tyto je schopen desítky minut cupovat na kusy a vyzávat své rodiče, aby mu v knihách listovali a ukazovali, co je na obrázcích. Je to smysluplná práce, ale občasné Vítkovo "buuu" při obrázku ovečky minimálně ve mně vyvolávají pocity zmaru a v takových chvílích se marně divám po televizním ovladači bez baterek.

Marťa také nadále kojí, Vítkovo provolání "meeee", signalizuje, že si chce cucnout z "kozy". Pokud to provolává několikrát za den, snažíme se ho krotit a zabavit ho jiným druhem zvířete, popř. vozidla.

No, to je pro dnešek vše, protože mi to za chvíli bude vstávat a je potřeba naservírovat snídani do misek a naplánovat logistiku a zábavu na celý sobotní den.