Jak jsem se stal tátou aneb co mi zatajili

Dlouho jsem nepsal a protože jsem dlouho nepsal, dalo by se očekávat, že to nebude jen tak. Už jsme totiž čtyři. Do party nám přibyl kluk jak buk jménem Vojta. Vojtík se nám narodil standardně z maminky, jak to tak bývá. Ve čtvrtek ráno kolem druhé hodiny ranní jsem si z ložnice říkal, že půjdu Marťu seřvat, proč se zas koupe a plýtvá vodou, naštěstí mi došlo, že to asi bude mít nějaký důvod a volali jsme rodiče kvůli hlídání spícího Vítka. Největším problémem, kromě toho, že se Marťa svíjela co minutu a půl, což na dojetí do Ostravy nevypadalo, bylo vysvětlení toho, jak Vítkovi ráno udělat mlíčko. Tato epizoda zabrala dvě až tři kontrakce. Jinak vlastně všechno proběhlo standardně včetně Martina hořekování, kdy jsem měl pocit, že rodí dva týdny a musel jsem po ní řvát, ať maká jak na mariňáckém základním výcviku. Nerodila dva týdny. Rodila rychle, rodila s křikem, kdy na poslední chvíli, opět standardně, změnila jméno miminka, na jiné než na to, na které jsme si s Vítkem půl roku z...